Lidé mívají často pocit, že na terapii se přichází, až když jsou téměř „na dně“. Neberou ji jako běžnou součást života. Psychickou hygienu. Raději své problémy sdílí s kamarádkou na skleničce, při hodinových telefonech s rodinou, v kanceláři s kolegy. Hledají si vrbu. Jenže občas je toho na naše okolí už “too much”.
Stále se opakující stížnosti na partnera a druhý den jeho obhajoba. Nadávání na práci, ale obava ji opustit. Stížnosti na dospělé děti, které se nám nevěnují a málo za námi jezdí. Na současnou situaci, upozorňování na to, čím vším jsme si prošli a proč bohužel žijeme tak, jak žijeme.
Neuvědomujeme si to. Jsme ve svých problémech tak pohlceni, že neustále “meleme” to samé. A málokdo z našeho okolí má “koule” na to přijít a říct: “Tak dost! Přestaň ze sebe dělat oběť, litovat se”. V ten moment velká část přátelství končí. A až zpětně nám dojde, že to bylo to nejlepší, co nám dotyčný mohl říct.
Pokud své problémy filtrujete před přáteli nebo svými blízkými, co vlastně čekáte, že uslyšíte? Vždy budou na vaší straně. Nemůžete počítat s tím, že uslyšíte objektivní názor nestranného člověka tak, jako byste ho slyšeli na terapii. Tím pádem se vlastně chcete jen utvrdit v tom, že máte pravdu? Často je tento „svěřující se rozhovor“ veden velmi emotivně. A reakce, zejména kamarádek bývají: „No to snad ne! To je ale … To já bych se takhle ponižovat nenechala. To to ukonči!“ a jiné.
Jsou to ale, jak já říkám “výkřiky do tmy”, které vznikají, na základě vámi interpretovaného pohledu situace. Nikdo ale neslyšel druhou stranu. Nikde není skutečně objektivní pohled. Je to vše pouze směs emocí, která se ještě názorem kamarádky výrazně podpoří. Pokud chcete jen tichou vrbu, tak takhle vaše blízké okolí též nefunguje. Vždy tam bude dialog, jejich názor, pohled na situaci a to, co si myslí, že je pro vás nejlepší. Navíc, každému se nám jistě už stalo, že zpětně nám byly tyto „problémy nebo stěžování si na danou osobu“ připomenuty v moment, kdy jsme to nečekali.
To, jak se v životě rozhodneme, je pouze na nás. A terapeuti, mentoři, kouči jsou tu proto, aby vás navedli na vaši cestu, pomocí správných otázek. Aby vám ukázali objektivní pohled nestranného člověka. A hlavně, abyste si na vše přišli sami. Co je pro vás nejlepší, s kým a jak chcete žít, co dělat dál, kam se posouvat, jak žít šťastným a naplněným životem.
Já, jako Mentor Self-Confidence, jsem Průvodce na vaší cestě. Otevírám ty části duše, které bolí a společně hledáme příčiny. Je to skutečně vědomá spolupráce. Jdeme do dětství, do vztahů s rodiči, sourozenci, bývalými partnery. Hledáme programy a kódy, které jsme nevědomky přijali. Řešíme obavy a strachy z pracovního procesu, přemíru stresu, nalezení rovnováhy, nízkou sebehodnotu, sebelásku a další.
Nechtějte po svém okolí životní rady. Nepřejímejte obecná doporučení. Vždycky je rozhodnutí pouze na vás. Každý jsme unikátní a potřebujeme něco jiného. A konzultace (terapie) jsou tu proto, aby nám pomohli najít odpovědi. Smysl života.
Pokud potřebuješ konzultaci, nestyď se na mě obrátit zde na stránce Chci Mentoring nebo na FB Jsi žena, IG @jsizena nebo @andrea.kasova, email: andrea@jsizena.cz. Jsem tu pro Tebe!