Podělím se s vámi o příhodu, která se mi v lednu stala.
Na procházce, od nás z Dolních Měcholup do Jahodnice, při poslouchání podcastu o efektivním byznysu, jsem začala cítit mravenčení v pravé ruce. Stále se to stupňovalo. Nevšímala jsem si toho a šla dál. Za chvíli mi ale došlo, že vlastně necítím kompletně celou paži. Sundala jsem rukavice, snažila se masírovat si dlaň, s rukou kroužit. Nepřestávalo to. Věděla jsem, že je něco špatně. Vše vzniká v hlavě, vše je psychosomatické.
Okamžitě jsem sundala čepici, vyndala sluchátka. Airpody se mi rozsypaly na zem. Nedokázala jsem je rukou zachytit. Jak když ti ve vteřině proletí celý život. Věděla jsem, že jsem si způsobila obrovský informační tlak na mozek a vnitřní stres. Od příletu z Fuerteventura, kromě jógy a meditace, mám neustále v uších airpody a jedu jeden kurz podnikání a osobního rozvoje za druhým. V mezičase čtu hory knih, píší, poslouchám podcasty a audioknihy. Snažím se využít každou minutu, kdy nemusím dělat do práce maximálně efektivně. Ale tělo ten nápor po dvou týdnech relaxování u oceánu nedalo.
Šla jsem pomaličku v tichosti dál, dýchala. K ruce se ale přidala celá pravá půlka obličeje. Přestala jsem cítit tvář, rty, přišlo brnění jazyka, nemohla jsem promluvit. Snažila jsem se nepanikařit. Začala v duchu pracovat s imara reiki, na kterou mám kurz VelMistra, procházela každou buňku v těle, končetiny, čistila je. Přijala jsem své pochybení, dál pracovala s dechem, zklidňovala se.
Stále jsem pomaličku šla dál. Cca po 15 minutách vše odešlo. Zmizelo. A já došla zbylých 50 minut cesty domů v naprosté tichosti. S plným vědomím a vnímáním slunce a krásy přírody kolem, kterou jsem předtím ve skutečnosti absolutně nevnímala a jenom poslouchala rady z kurzu.
Nemusíte být stále efektivní. Jet stylem multitaskingu. Telefonovat, u toho vařit, dělat s dětmi úkoly … Není nic špatného na tom občas jen být. Koukat z okna, procházet se venku, zavřít si oči a ležet. Nedělat nic.
Uberte, nic vám neuteče … jen prostě buďte …