V životě přichází situace, kdy se můžeš cítit zlomená, zklamaná sama ze sebe. Uvědomuješ si své pochybení. Lituješ svých činů, nezodpovědnosti, naivity, blbosti.
Lynčuješ se. Je ti ze sebe na nic. Máš vztek. Jak jsi tohle mohla dopustit? Nechápeš svůj momentální zkrat. V ledové sprše se snažíš ze sebe smýt všechno, zatneš zuby. Všechny pocity, bolest, zlost, smutek, vyčerpání.
V momentě, kdy něco uděláme, co si zpětně negativně vyhodnotíme jako naše selhání, máme potřebu se potrestat. Vědomě se trestáme. Chceme si ublížit … aby nás to hodně bolelo. Abychom trpěli za své činy.
Cítíme, že se musíme jakoby vykoupit za své pochybení. Dělá nám dobře trpět. Někdo si ubližuje fyzicky … třeba i jen překonáváním se ve sportu, jiný si v ringu nechá rozbít obličej – chce cítit tu bolest. Někdo záměrně vyvolává hádky, rozdmýchává emoce, pláč, křik. Jiný se nechává ponižovat, zůstává ve vztahu, kde je nešťastný, v práci, kde z něj dělají blbce, … Kolik žen žije v manželství, kde jsou ponižované nebo týrané, ale neodejdou. A kolik z nich si znovu najde stejný typ partnera?
Můžeme mít pocit, že si nezasloužíme být šťastní, nezasloužíme si být milováni. Mnoho lidí si nese z dětství nebo minulosti kód: Nejsem hodna lásky. Tak moc si přejí být s někým šťastni, milováni, ale ve výsledku toho nejsou schopni.
Dokud nezačnou mít rádi sami sebe … Dokud se konečně nepřijmou. Dokud si to v sobě nevyčistí, nepřiznají … nebo dokud nepožádají někoho o pomoc.
Stalo se … je to pryč … vytěsni to z hlavy … odpusť sama sobě. Zvedni hlavu a jdi dál … nebo si nechej pomoci.
Potřebuješ pomoc? Jdi na Chci Mentoring